Rozhovor s nejvyšším veganem na světě

Jestliže se němečtí vegané mohou pochlubit tím, že nejsilnější muž Německa je jeden z nich (více info tady ), i Česká republika má svůj unikát - zřejmě nejvyšší vegan na světě (alespoň podle dostupných informací) pochází z ČR. Je jím 216 centimetrů vysoký basketbalista Roman Halík, který se věnuje i amatérskému boxu. Roman spolupracuje zejména v oblasti překladů i s projektem Vegan fighter a rozhovorem s ním tak startujeme sériii interview s lidmi, kteří se na tvorbě tohoto webu podílejí.

Ahoj Romane, můžeš na začátek říct něco o sobě, jakému sportu se věnuješ a jak ses vlastně dostal k veganství?

 

Ahoj, věnuju se basketbalu, dříve profesionálně, potom poloprofesionálně a teď už jen amatérsky. K veganství jsem se dostal postupně, asi před rokem a čtvrt jsem přestal jíst maso, v té době jsem ani pořádně nevěděl co to veganství je a hlavně o co v něm jde. Pak jsem viděl přednášku Garyho Yourofskyho a bylo rozhodnuto.

 

 

Měříš úctyhodných 216 centrimetrů, jak jsi na tom s váhou? Vzhledem k tomu, že se čistě vegansky stravuješ relativně krátce, je pro tebe nějaký problém shánění vegan jídel, které by pokryly tvůj určitě enormní energetický výdej?

 

Moje váha je kolem 125 kg, to je pro mě optimální. A problém s jídlem není, vzhledem k tomu, že můj jídelníček byl už dříve tvořený zeleninou a ovocem, byla spíš výzva najít alternativy za sladkosti a mléko do kávy. Naopak jsem objevil tofu a další výborná jídla. Sám jsem překvapený, že např. tofu v kuchyni používá hodně lidí, kteří rozhodně vegany nejsou.

 

Jaký byl pro tebe hlavní impulz přejít z vegetariánské stravy na veganskou?

 

Impulsem pro mě byla přednáška Garyho. Kdy jsem si všechno dal dohromady a docvaklo mi to. Samozřejmě, že jsem viděl už předtím záběry z velkochovů a z toho co se děje jsem neměl dobrý pocit, tak jako většina lidí. Jen v kontextu té přednášky mi to všechno došlo. Že opravdu není rozdíl v tom jestli je někdo rasista, sexista, nebo rozlišuje mezi zvířaty. Není rozdíl v tom jestli si někdo myslí, že je nadřazený jiné rase, jinému národu, jiné sociální skupině, nebo jiným živočichům. Po shlédnutí přednášky jsem dvě hodiny koukal do zdi a nebyl jsem schopen slova ani pohybu. Uvědomil jsem si spoustu věcí, které jsem absolutně netušil, např. jako většina lidí jsem si myslel, že krávy prostě dávají mléko jen tak, jenže krávy dávají mléko jen pokud mají telata. Takže jsou znova a znova znásilňovány dokud prostě jsou schopny dávat mléko. Žijí v otřesných podmínkách. To platí u všech zvířat. Mísily se ve mě pocity zhnusení, jak se chováme ke zvířatům, že jsem se já na tom taky podílel, v kombinaci s pocity, že už si nikdy nedám pizzu, sýr, nebo mléčnou čokoládu. Ale v té době jsem byl rozhodnutý. A postupem času jsem zjistil, že veganský jídelníček je nejen zdravější, ale i pestřejší a chutnější než jídelníček běžný. A co je taky podstatné, zejména ve dnešní době, že veganské stravování je levnější.Bohužel, k mé smůle, je na trhu dostatek sladkostí, které neobsahují živočišné suroviny, takže držet si linii bude pro mě boj i nadále :)

 

 

Být nápadný je vzhledem k tvé výšce asi běžný stav, ovšem když se k tomu přidá ještě to, že se stravuješ jinak, než většina lidí v okolí, asi budeš čelit neustálým otázkám, diskuzím a občas možná i poměrně agresivním výpadům. Hodně lidí tohle časem otráví, protože vysvětlovat potisící, že ten řízek si opravdu nedám, je poněkud únavné. Máš sám pro sebe nějaký tip, jak těmhle situacím čelit a zvládat je?

 

Zajímavá situace pro mě nastala vloni kdy jsem přestal jíst maso. Do té doby jsem si myslel, že otázka: „Kolik měříš?“ Bude bezkonkurenčně nejčastější otázka, kterou v životě uslyším, ale po tom co jsem přestal jíst maso nejčastěji slyším otázku: „Odkud bereš bílkoviny?!“ Dřív jsem měl tendence všechno vysvětlovat, že bílkoviny jsou i rostlinné, že jsou pro nás lidi přijatelnější, a že vlastně nejde ani o bílkoviny, ale o příjem aminokyselin. Po čase jsem se poučil a pokud se někdo zeptá jestli mi nechybí bílkoviny, zeptám se: Vypadám jako někdo komu chybí proteiny? A dál to neřeším. Kdo se opravdu zajímá, ten si informace najde, kdo ne, tam by vysvětlování bylo ztrátou času pro mě i pro něj.Co se týče tipu jak čelit výpadům okolí, neexistuje univerzální pravidlo, na někoho platí to, na někoho něco jiného. Myslím, že je důležité být informovaný a mít s lidmi trpělivost, zejména co se týče blízkého okolí a rodiny. Pro mnohé je to šok, můžou reagovat podrážděně, prostě ze strachu o tu osobu, která se rozhodla pro veganství. Taky to můžou brát jako útok na svůj dosavadní život a hodnoty. Může se stát, že vás rodina a blízcí přátelé budou chtít „stáhnout zpět“ budou mít miliony důvodů proč nebýt veganem. Takže ideální recept je, hodně číst a zajímat se, hledat inspiraci a zkušenosti u jiných lidí. To platí nejen u veganství, ale všeobecně. Je téměř stoprocentní, že se někdo, někdy s podobnou situací setkal a musel ji řešit a v době internetu není problém najít příběhy a zkušenosti jiných lidí.

 

Co říká na veganství tvé okolí a spoluhráči? Je vás v klubu víc, kteří se stravujete obdobně? A jaké je vůbec situace v Ostravě, kde žiješ, máš kolem sebe víc veganů nebo alespoň vegetariánů?

 

Co říká na mé veganství mé okolí moc neřeším, spíš se snažím, pokud se ptají, jim vysvětlit důvody etické a zdravotní. Většina lidí pokyvuje hlavou a nechají se inspirovat, aspoň z části. Myslím, že v klubu není nikdo kdo by se stravoval podobně, ale v okolí, jak zjišťuju, mám dost lidí, kteří sice jí trochu masa, jí mléčné výrobky, ale jinak se stravují zdravě a postupně se snaží omezovat maso a mléčné výrobky, jednoduše ze zdravotních důvodů. Většinou to jsou holky, muži, stejně jako já před dvěma lety, si myslí, že bez masa nebudou mít svaly a sílu. Že nebudou chlapi. :-)

 

Jak vypadají tvoje tréninky? Basketbal je hodně dynamický sport, věnuješ se kromě něj i posilování, popřípadě jiným sportům? A jak se ti v 216 centimetrech běhá? :-)

 

V profesionálním basketu bývají tréninky dvakrát denně, ale v současnosti je pro mě basketbal už čistě jenom koníček, takže z časových důvodů trénuju asi dvakrát týdně, plus posilovna, bez ní by to nešlo.Běhá se mi dobře, sice trochu trvá než rozhýbu své dlouhé nohy, ale o to rychleji jsem pak na druhé straně hřiště. :-)

 

S basketbalem máš určitě spoustu zážitků. Vyhovuje ti, že je to takový týmový sport? Nelákaly tě někdy spíš individálnější sporty - ať už bojové, nebo jakékoli jiné?

 

Na basketbalu se mi líbí, že je komplexní a je pořád se co učit. Zejména v útoku, je snad nekonečně možných způsobů zakončení. Je to hodně o koordinaci, o zkušenostech a o inteligenci.Co se týče individuálních sportů, tak možná pro někoho překvapivě, jsem v pubertě propadl skateboardu, v té době jsem chvíli zkoušel házenou, basket, ale nevyhovovalo mi to hlavně z důvodu autorit, navíc já chtěl hrát basket ne skákat přes švihadlo J Basket jsem hrál pořád, ale spíš jen venku s kamarády, nebo ve škole. Kolem 18ti jsem si řekl, že bych to mohl zkusit i organizovaně. Tak jsem začal trénovat s B týmem NH, prvních pár minut soutěžního zápasu jsem hrál asi ve 20ti letech.A z bojových sportů, jsem vloni lehce přičichl k boxu, z důvodů nabrání fyzičky a zvýšení odolnosti. V současné době už trénuju pravidelněji a věřím, že budu za nějaký čas schopný nastoupit i k zápasu. Nedivím se, že se o lidech, kteří dělají bojové sporty říká, že mají nejlepší postavy a fyzičku, první hodinový trénink v boxu mi dal hodně zabrat a to  jsem zvyklý na ledacos.

 

 

Ve svém soukromém životě se věnuješ koučování, můžeš lidem, kteří o tom moc neví, přiblížit, k čemu vlastně koučing je?

 

Věnuju se vzdělávání dospělých obecně, koučing je „jen“ jedna z metod. Zjednodušeně jde v koučingu o to, že kouč je nezávislá opora, která pomocí otázek pomůže klientovi, aby si našel řešení sám, přijal ho za své a s koučem vypracuje plán. Hlavním aspektem koučování a osobního rozvoje celkově je však to, aby každý přijal plnou odpovědnost za svůj život.

 

Kam všude ses s basketbalem podíval?

 

Většinu své aktivní kariery jsem strávil v NH Ostrava, byl jsem v Holandsku a jednu sezonu na Kypru. Po návratu z Kypru jsem se rozhodl pro kombinaci civilního zaměstnání a basketu.

 

Jak bys popsal svůj vztah ke zvířatům, popřípadě přírodě jako celku?

 

Spousta lidí si myslí, že vegetariáni, nebo vegani jsou nějací ekoteroristé, nebo přinejmenším hipíci, kteří denně objímají stromy, váží deset kilo a běhají po lese. Ale realita je jiná, nemyslím si, že bych byl nějaký zvláštní milovník zvířat, samozřejmě, že v rodině jsme vždycky měli psy, ale že bych byl nějaký výjimečný milovník zvířat, to se říct nedá. Prostě se mi příčí představa, že kvůli mým chutím, pohodlnosti umírají a trpí zvířata.

 

A na závěr zkus, prosím, popsat, jaké bys dal doporučení lidem, kteří o veganství uvažují, ale neví, jestli to zvládnou?

 

Opravdu doporučuji se podívat na přednášku Garyho Yourovskyho, nebo zjišťovat informace z jiných zdrojů. Nikdo neříká, že se všichni musí stát vegany ze dne na den, klidně postupně, ale vytrvale. Krok za krokem. Prostě podílet se co nejméně na utrpení druhých. A pokud chtějí ovlivnit okolí, nejlepší způsob jak ovlivnit lidi, je být příkladem, ne kritikem.Pokud budou čtenáři mít jakékoliv dotazy, ať mi napíšou na info@romanhalik.cz, rád odpovím.Na závěr bych chtěl, pokud můžu, poděkovat Klárce Šmídlově za její trpělivost a neúnavné odpovědi na mé dotazy co se týče veganských výrobků a potravin a taky Jirkovi Votavovi za jeho výrobu mých webových stránek, které jsou atraktivní a to nejen díky mé fotce. :-)

Zpět na Články