Kde se bere mléko

Chov skotu je příkladem oblasti, kde se projevuje patrně nejmenší míra informovanosti. I v dnešní době si totiž většina lidí myslí, že kráva (případně koza či ovce) mléko sama “dává”, přestože u jiných druhů savců je jaksi samozřejmě předpokládáno vytváření mléka pouze pro mláďata po porodu. A to i přes to, že objektivně biologicky neexistuje žádný důvod, proč by zrovna krávy měly mateřské mléko vytvářet i při jiných příležitostech :)





Faktem je, že i v případě krav, koz a ovcí se jedná o stejný mechanismus, jako v případě koček, psů nebo lidí: mléko se i v organismu krávy tvoří vlivem hormonálních změn spojených s příchodem mláděte na svět. Dojeno pro lidskou spotřebu může být jen proto, že tele je ihned po porodu odstraněno, i přes silně prožívanou potřebu matky potomka chránit a pečovat o něj. Telata jsou pak na několik týdnů uzavřena i přes velkou míru sociálních potřeb do izolovaných boxů, odkud jsou odvážena na jatka. Získávání mléka zejména ve "velkovýrobě" je tak paradoxně, navzdory zažitému názoru, spojeno s velmi vysokou mírou utrpení zvířat, stejně jako masný průmysl. Proto pokud se chcete stravovat opravdu ohleduplně, je vhodné nahradit alternativami i tuto složku jídelníčku. Naštěstí to v současnosti už není, stejně jako v případě dalších živočišných produktů, žádný problém - pro inspiraci se stačí zajet podívat například do Asie, kde na větší části území konzumaci mléka a mléčných výrobků vůbec neznají a rozhodně tím nijak netrpí.

 

Etologie skotu

 

Skot je obecně velmi sociální – v přirozených podmínkách vytváří stáda do 50 jedinců s pevně danou hierarchií.

Stádo je složeno z několika skupin s jedním centrálním jedincem (nejčastěji dospělá kráva a její potomci). Ve věku 2 – 4 let opouští býci svou primární skupinu a připojují se k jiné nebo žijí samotářsky. V době říje se připojují ke stádu krav, i když někteří s ním žijí po celý rok.

Jednotliví jedinci ve stádě se dobře znají a vytvářejí dlouhotrvající sociální vazby, zejména mezi matkou a potomky, ale i mezi jedinci ze stejného vrhu nebo jedinci stejného věku. Přítomny jsou relativně stabilní vztahy dominance a podřízenosti, ale častější, než soutěžení je u skotu chování afiliativní, tedy chování posilující soudržnost skupiny, spolupráci a toleranci /4/.

Repertoár chování skotu je velmi bohatý, od mateřského přes hravé chování až po chování potravní. V přirozených podmínkách skot urazí za den několik kilometrů při hledání potravy a velkou část dne odpočívá vleže.



Dojnice a získávání mléka


Jak bylo uvedeno na začátku, mléko se ani v případě skotu nevytváří v těle samic samovolně, ale vlivem hormonálních změn souvisejících s narozením mláděte – princip je tedy stejný jako u člověka.

V systémech intenzivního zemědělství bývají dojnice dnes oplodňovány téměř výhradně inseminací – umělým oplodněním. Tele se rodí většinou jedno a běhěm prvních 24 hodin je matkám odebráno. Tato praxe byla zavedena z více důvodů. Vedle maximálního využití dojnice je jedním z těch hlavních i zabránění vytváření vazby mezi mládětem a matkou. Ta je specielně u skotu velmi silná a reakce matky i telete na separaci také – i v době do 24 hodin po porodu už matka své brání a odebrání telete je pak pochopitelně náročnější, o to více v chovech s tisíci jedinci. V mnoha studiích, které na toto téma byly provedeny, byly zjištěny behaviorální i fyziologické změny ukazující na silně prožívaný stres během a bezprostředně po separaci, a to jak u matky, tak u mláděte. Vazba mezi matkou a mládětem je podle některých studií pevně ustanovena už po prvních pěti minutách, kdy je novorozené tele s matkou /2/.
V přirozených podmínkách se samice skotu před porodem oddělují od stáda a tráví s mládětem 2 až 10 dní o samotě; až po té ho přivádí zpět. Zde se tele začíná ve věku asi 10 týdnů pomalu od matky vzdalovat ve skupinkách podobně starých členů stáda, nicméně matka je stále v dohledu a mládě kojí většinou až do doby, než se tvorba mléka spontánně zastaví.



V intenzivním zemědělství jsou krávy po odebrání mláďat dojeny pro potřeby mléčného průmyslu – dnes již většinou na umělých dojících automatech, kam jsou denně odváděny. Současná plemena dojnic jsou geneticky šlechtěna pro co největší výnosy - průměrně se jedná o dvacetkrát větší množství, než by se vytvořilo v organismu krávy v přirozených podmínkách /4/. Díky tomu trpívají dojnice často bolestivým onemocněním vemene – mastitidou.
Ustájení skotu je, stejně jako ustájení ostatních hospodářských zvířat v intenzivním zemědělství, navrženo s ohledem na maximalizaci výnosů a minimalizaci nákladů. To se i v tomto případě projevuje zejména v omezení prostoru, který mají jednotlivá zvířata k dispozici: pro jednu dojnici je ve většině chovů vyčleněn prostor několika málo m2. Na tomto prostoru jsou zvířata schopná pouze ulehnutí a postavení se – pro zajímavost: skot potřebuje jen pro vstávání plochu 1,5 m, protože vstávání provádí pohybem hlavou dopředu. Výkaly propadávají na zadní, většinou perforovanou část podlahy s odvodem, podlaha je betonová a zvířata často musí stát na vlhké ploše. Tak výrazné omezení prostoru a často i potřebné úrovně hygieny s sebou přináší vedle fyziologických obtíží jako např. záněty škáry na paznehtech (tzv. laminitidy) i problémy spojené s nemožností uspokojovat přirozené etologické potřeby – tedy potřeby daného druhu, které jsou prožívány většinou velmi intenzivně. U dojnic se jedná vedle znemožnění péče o potomstvo i o další rozmanité aspekty sociálního chování. Skot je přirozeně velmi sociální druh, ve stádech vytváří pevnou hierarchii a vykazuje velký repertoár mnoha druhů chování, ke kterému je silně vnitřně motivován. V chovech, kde jsou pohromadě pouze jedinci jednoho pohlaví a přibližně stejného věku, kteří jsou navíc odděleni, není pochopitelně možné takové potřeby naplňovat. Stejně jako není možné v takových podmínkách naplnit tak základní potřeby jako je potřeba pohybu a přítomnosti určitého množství podnětů zabraňujících prožívání nudy. To platí pochopitelně i pro skot chovaný pro maso.
Tyto nedostatky vedou, stejně jako by vedly v podobných případech u člověka, k výskytu určitých abnormalit v chování – nejčastěji stereotypnímu chování. Tak se organismus zvířat „snaží“ tyto nedostatky kompenzovat. Dochází pak např. ke stereotypnímu žvýkání naprázdno, stereotypním pohybům ,nekonečnému přešlapování apod. a někdy také k agresivním potyčkám.

Intenzivní zemědělství se nesnaží odstraňovat příčiny takových druhů chování, ale pouze předcházet ztrátám – z tohoto důvodu jsou např. skotu odstraňovány rohy, jimiž si zvířata způsobují v takových případech zranění, a které jsou v přirozených podmínkách mj. i velmi důležité pro sociální hierarchii ve stádu. Odstraňování rohů je jednou z procedur, která je velmi bolestivá a zahrnuje otevření lebky /3/. Provádí se buď upálením nebo odříznutím, a to již v raném věku a ve většině evropských zemích není podle platné legislativy nutné do určitého věku používat anestezii. Během těchto procedur projevují telata i dospělá zvířata zřetelně bolest a obranné chování; rány se také velmi špatně hojí – v jedné studii bylo např. zjištěno u 46 % zvířat zjištěno následné  hnisání a poukazováno je u mnoha jedinců i na chronickou bolest /3/. Tato procedura je mimo jiné prováděna i v tzv. ekologických chovech.

Dojnice většinou nebývají oproti např. skotu chovanému pro maso většinou vypouštěny na pastvu – z hlediska „kvality“ života jsou to tedy právě dojnice, které ze všech typů chovů skotu trpí nejvíce: odebíráním mláďat, ke kterým mají velice silný vztah a zároveň i výrazným omezením jejich dalších etologických potřeb.
Po odebrání telat jsou dojnice dojeny asi 8 měsíců, v té době jsou ale pro větší efektivitu  již znovu inseminovány.

Celý cyklus se opakuje 2–3x, pak je dojnice převezena na jatka, přestože by se jinak dožila více jak 20 let.



Telata

V intenzivním zemědělství jsou telata po odebrání matkám chována pro maso odděleně. Ustájena jsou v tzv. individuálních boxech až do 4 – 6 měsíců, kdy jsou převezena na jatka.
Individuální boxy jsou navrženy také vzhledem k minimalizaci potřebného prostoru: telata se zde, stejně jako dojnice, nemohou otáčet – i ona mohou pouze vstát nebo si lehnout.

Přestože v přirozených podmínkách jsou jako ostatní mláďata velmi sociální a hravá, v intenzivním zemědělství jsou izolována od jakéhokoli kontaktu s ostatními zvířaty; každé z nich vidí pouze jedince z protějšího boxu a k dispozici nemá žádné vybavení.
Omezení sociálního a hravého chování je doplněno také omezením velmi intenzivně prožívané potřeby sát mateřské mléko.  Tato omezení etologických potřeb vedou i v případě telat k několika druhům abnormálního chování, jako např. snahy o sání telat ustájených ve vedlejších boxech, stereotypního přešlapování nebo kousání boxu.



V EU je od roku 2007 v platnosti zákaz krmení telat zředěným mlékem s nízkým obsahem železa pro získání tzv. bílého telecího, jak bylo zvykem do té doby. Zvířata byla vlivem této stravy na pokraji klinické anemie /1/ a proto je nyní jejich strava povinně obohacována. Tento zákaz se však týká pouze EU – v ostatních zemích včetně USA neplatí.

Telata jsou po několika měsících poprvé vyvedena z boxů a převážena na jatka; některá z nich se však vlivem takto strohých podmínek ustájení nemohou ani udržet na nohou /1/ a prožívají také stres díky náhlé změně prostředí, na kterou nejsou životem v izolaci připravena.

Zdroje:

1/ D´Silva, J.: Adverse impact of industrial animal agriculture on the health and welfare of farmed animals, Integrative Zoology 2006, 1: 53 – 58

2/Marchant-Forde, J.N., Marchant-Forde, R.M., Weary, D.M.: Responses of dairy cows and calves to each other´s vocalisations after early separation. Applied Animal Behaviour Science 78 (2002) 19-28

3/ Menke, Ch., Waiblinger, S. Studnitz, M., Bestman, M.:Mutilitations in Organic Animal Husbandry: Dilemmas Involving Animal Welfare, Humans and Environmental Protection. In: Animal Health an Welfare in Organic Agriculture. CAB International, 2004, eds Vaarst, M., Roderick, S., Lund, V., Lockeretz, W.:

4/ Waiblinger, S..: Applied Ethology in Organic Farming: the Basis for Improved Animal Welfare in Organic Farming In: Animal Health an Welfare in Organic Agriculture. CAB International, 2004, eds Vaarst, M., Roderick, S., Lund, V., Lockeretz, W.

Zpět na Články