Je zbytečné stravovat se na úkor něcí smrti, říká český šampion v muay thai, vegan Pavel Salčák

Pavel Salčák je dlouholetý vegan a nedávno se mu podařil velký úspěch - stal se českým thaiboxerským šampionem ve váze do 86 kilogramů, když ve finálovém zápase porazil 3:0 na body Matyáše Táborského. Kromě thajského boxu se Pavel věnuje úspěšně i MMA. S těžkou fyzickou zátěží na veganské stravě má bohaté zkušenosti a i jeho úspěchy jasně ukazují, jak je konzumace masa v dnešní době zbytečná. Víc o  sobě a svých zkušenostech nejen s veganstvím prozradí pavel v tomto velmi zajímavém rozhovoru.

 

 

Vyhrál si letošní ročník amatérské ligy muay thai ČR, ve váhové kategorii 86 kg a stal ses českým thaiboxerským  šampionem. Jak dlouho trénuješ a co tě na tomto sportu nejvíc baví?

"Muay thai trénuji přibližně sedm let. Základy mi ukázal kamarád a po nějakém čase už jsem stál před pytlem v regulérním gymu. Samozřejmě se vyskytlo pár hluchých období, kdy jsem vůbec neboxoval. Před necelými dvěma lety jsem si řekl, že si zkusím zápas a uvidím, jak to půjde.

Těch příjemných věcí je na thajském boxu mnoho. Začíná to staletou historií, možnosti setkat se s lidmi z různých koutů světa, ale především z vlastního týmu, kteří jsou nadšeni pro stejnou věc, cestováním atd. Fyzicky je to atraktivní díky tomu, že jde o nejefektivnější bojový sport v postoji. Mentálně zoceluje, především kvůli tomu, co je potřeba pro výkon v zápase absolvovat a obětovat."

 

Jak dlouho jsi vegan a proč? 

"Tento rok by tomu mělo být 10 let. Pár let před tím tomu předcházelo vegetariánství, ke kterému jsem se dostal přes přátele a subkulturu. Tím dnešním důvodem je především to, že je naprosto zbytečné stravovat se na úkor něčí smrti. Žijeme v 21. století v relativním ekonomickému luxusu střední Evropy a není zapotřebí podporovat jatka, mlékárenský průmysl, slepičí velkochovy atd. K tomu, abych se mohl každý den najíst nebo se oblékl či obul."

 

 

Děláš ještě nějaký jiný sport? Jak a kde trénuješ? 

"V rámci všestranosti se už věnuji spíš MMA než čistě muay thai. Posledních pár let trénuji u Andrého Reinderse a s čistým svědomím mohu doporučit jeho tréninky. Kdo chce začít s MMA nebo je pokročilý a chce začít zápasit, je to pro něj ideální volba.

Dál se snažím pracovat na dílčích věcech jako je grappling nebo klasický box. Silovou přípravu, která stojí především na kettlebellech, absoluvuju v KB5, což jsou v rámci mého tréninkového plánu tři tréninky týdně. Když se týden obejde bez zranění a únavy, absolvuji 8-10 tréninků týdně. Do toho se snažím neflákat běhání, přičemž jde naštěstí jen o krátké sprinty do kopce."

 

Co je pro tebe na veganství nejdůležitější? 

"Na jednu stranu osobní etika a druhou nezávislost. V tom prvním případě obstojím sám před sebou, v tom druhém snad před těmi, kterých se to týká."

 

Mnoho kritiků říká, že na rostlinné stravě nelze nabírat svalovou hmotu a dosahovat kvalitních sportovních výkonů. Jaké je tvůj názor, případně tipy k tomu, že tobě funguje?

"Vegan fighter je plný takových pozitivních příkladů. Kdo nechce, tomu nepomůže ani když mu to budete předčítat. Čas a osobní příklady lidí ukážou, jak tomu opravdu je. V mém případě to bylo o splnění jedno z osobních cílů, kterého jsem chtěl dosáhnout. A když člověk chce, to se pak dějou věci."

 

Hodně začínajícím veganům a vegankám pomáhají praktické tipy. Máš nějaký speciální jídelníček nebo tipy, o které by ses podělil?

"Nejsem výživový specialista a ke svému jídelníčku jsem došel metodou pokus-omyl. Resp. něco fungovalo a u něčeho jsem zjistil, že mi to nedělá dobře. Vždycky jsem byl spíš cvalík než hubený kluk a moje nejvyšší váha byla 114 kg. Na veganské stravě, na špatné veganské stravě. Stejně tak se mi podařilo sešroubovat váhu pod 90 kilo bez újmy na svalové hmotě. Na dobré veganské stravě. Takže moje rada do začátku by zněla, ať se každý zajímá o to, co a kdy jí."

 

 

 

Jaký máš vztah ke zvířatům? 

"Vesměs kladný, ale asi nejsem bezbřehý milovník, který by se rozplýval při pohledu na každé zvířátko na ulici nebo internetu. Každopádně mám psíka, který je neskutečný a obohacuje můj život. Především emociálně. Kamarádka ho zachránila z množírny a jde krásně vidět, že se mu daří a je šťastný."

 

Někteří lidé říkají, že vegani mají díky stravě nebo filozofii problém s agresivitou, jsou příliš mírní. Co si o tom myslíš ty?

"To, že je někdo mírný, nevidím jako problém. Trochu idealisticky si myslím, že není potřeba, abychom žili ve světě, kde je potřeba, abychom na sebe byli všichni "naježení". Víc než ve veganství nebo stravě vidím předpoklady k agresivitě nebo mírnosti v inteligenci, výchově a případně temperamentu. Já jsem například flegmatik a introvert, který má dost ambivalentní přístup k řadě situací a k emocím a před zápasem v sobě musím startovat agresivitu, která je uměle vytvořená. Bylo to tak před veganstvím, je tomu tak i teď."

 

Máš nějaký životní vzor, někoho, kdo tě v nějakém ohledu inspiroval, příp. filozofii, pohled na svět? 

"Nemám životní vzor. Vždycky jsem trochu na pochybách, jaký ten či onen něčím slavný člověk byl či je v osobním životě. Důležitější jsou skutky, které dokážou inspirovat. Ať už jde o osobní přesvědčení, pomoc bližnímu nebo třeba práci. Kdybych měl vysypat nějaká jména z rukávu, tak u nás to může být třeba Julius Torma, Gabčík s Kubišem, Emerich Rath  a mnozí jiní, ke kterým se neváže tolik pozornosti. Všichni ti, kteří pro druhé ukrojili velký krajíc ze své pohodlnosti a bezpečí. Vzhledem k tomu, že velká část rozhovoru je o veganství, potažmo zvířecích právech, tak v tom výčtu nelze zmínit ty, kteří se zasazovali a zasazují o zvířecí práva. Ať už cestou přímých akcí nebo legislativní cestou." 

 

Veganství je v současné době hodně trendy, ty pamatuješ i dobu, kdy tomu tak nebylo. V čem je podle tebe největší rozdíl?

"K bezmasé stravě jsem se dostal někdy po roce 2002 a na malém okresním městě, kde si nepamatuji, že by byl nějaký obchod se zdravou výživou. Odborná literatura té doby na dané téma mě spíš odpuzovala než motivovala k vaření si, protože šlo většinou o nějakou makrobiotickou kuchařku, kde jídla nevypadala jako z dnešních fancy foodblogů. Po delší době se mi na stůl dostalo tofu, kterého jsem od té doby musel sníst snad vagon. 

Rozdíl je určitě v nabízeném sortimentu a jeho šíři. I tady to chce ovšem nakupovat s rozumem. Ať už jde o složení, čerstvost nebo třeba preferování lokálních potravin. Když jsem se přistěhoval do Prahy, byly tu asi 2-3 veganské restaurace. Jedna dejme tomu hodně ezoterická, ve druhé člověk dostal mastné jídlo na plastovém talířku. Dnes neuplyne měsíc, aby se v Praze neotvíralo nové bistro nebo restaurace, kde by se člověk mohl najíst bez detektivní práce v jídelníčku."

 

 

 

Je pro tebe veganství součástí nějakého širšího pohledu na svět? (pokud se chceš zmínit i o jiných tématech, než zvířata)

"Je. Nelze ho oddělit o širšího pohledu na svět, pokud člověk není ignorant. Stejně jako pro většinu lidí není náboženství nebo politická orientace izolovanou částí, která by neměla vliv na další aspekty jeho života. V mém případě je veganství součástí hodnot, které by šly charakterizovat tím, že není potřeba se povyšovat na ostatní z pozice síly nebo sociálně-ekonomického postavení. Nebudu jíst zvířata, protože bych si myslel, že jsou na spotřebitelském žebříčku pode mnou. A jelikož to není jen o zvířatech, tak si ani nebudu myslet, že někdo z mého - lidského - druhu je méněcennější než já. Ať už jde o lidi s jinou sexuální orientací, Romy, muslimy, přistěhovalce a kdo ví ještě jaké budoucí terče nenávisti a hysterie. V tom ringu jsme stejně všichni jenom lidi v trenkách a rukavicema na rukou, jen každý s jiným příběhem."

Zpět na Články